Zprávy ze světa 5. Aréna názorů. Miminka Architektura Do světa Automagazín Dům a zahrada. Podle gnostických pramenů to byl Adam, který má na svědomí zásadní spor s tímto mimozemským Bohem. Hledáme-li nějaký druh morálního ekvivalentu v těchto vyprávěních, nedojdeme uspokojení. Spíše než že by šlo o otázku střetu dobra se zlem, je to více jako ve filmu Alien vs. Predator , [7] kde se lidé dostanou mezi dvě mlýnská kola.

Had naproti tomu chtěl probudit lidstvo ze spánku, nedostatku sebeuvědomění a duchovního zapomnění. V jednom gnostickém vyprávění sekty známé jako Mandejci přišel tento mimozemský Bůh — a jako na takového v něm i odkazují, nebo je také někdy jmenován jako Cizinec či Posel — na zemi z vesmíru. Sestoupil z několika oběžných drah planet, aby nakonec přistál na Zemi s cílem vykoupit lidstvo poznáním.

Proti němu stáli v opozici bohové planet, kteří chtěli zmařit plány tohoto mimozemského Boha na osvobození lidstva. Aniž bychom zabředli příliš hluboko do tohoto příběhu, jeho podstatné prvky jsou zřejmé: na Zemi žijí lidské bytosti, a to ve stavu nevědomí.

Na této planetě jsou dvě mimozemské síly soupeřící o nadvládu. Jedna si přeje ponechat lidstvo spící a v nevědomosti; ta druhá síla chce darovat lidstvu poznání, aby se mohlo osvobodit ze sevření planetárních sil, archontů či aiónu, a uniknout z vězení, jímž Země jest. Takto zde máme ty, pro něž had — včetně Leviatana, mořské příšery z Bible — představuje čiré zlo, Ďábla a Satana: ti následují ortodoxní větev abrahámovských náboženství. Gnostici prohlašovali, že znají skutečný příběh a v jejich podání by se Genesis dala nazvat ranou formou konspirační teorie.

Zpětně bychom mohli současnou konspirační teorii — fenomén známý dnes na celém světě — považovat za moderní formu gnosticismu.

Zahrneme-li v to i ufologii — a mnozí autoři specializující se na investigativní žurnalismus, politickou historii a konspirační teorii se v závěru své kariéry přesunuli k ufologii nebo dokonce k okultním teoriím atd. Ve skutečnosti by se dal Demiurg interpretovat jako svatý patron vědy: představuje hmotný svět a vše, co je v něm. Had zastupuje skrytou sílu v hmotném světě, prostupuje ji, vchází do kontaktu s člověkem, když selhává chápání materiálnosti.

Tato idea se čas od času objevovala v řadě kultur jako symbol hada představujícího duchovní sílu, omlazení svlékání hadí kůže , stočení kundaliní v indické tantře a józe, a dvojici hadů na kaduceu Herma a Merkura, a v mnoha dalších symbolických zpodobněních.

Současné zkoumání příběhu Genesis, a zvláště pokusy moderních archeologů lokalizovat zahradu Edenu, vedlo k některým zajímavým odhalením. Nové informace přiměly některé učence k tomu věřit, že v oblasti Blízkého Východu se nacházela nějaká rasa, která tu byla ještě před příchodem Sumerů.

Používala slova, jež později přejali Sumeřané, ta však nebyla původně součástí jejich řeči. Jména Adam a Eden samotná jsou vypůjčená — tak to aspoň říká teorie — z jazyka oné starší rasy, jíž někteří říkají protoeufratská [8] nebo obeidská, stejně jako se sumerština stala posvátným jazykem Akkaďanů a Babyloňanů.

Podle nové interpretace Genesis tedy lid Adamův musel prchnout ze své úrodné pláně. Bylo to kvůli vzestupu mořské hladiny v Perském zálivu, která tuto pláň doslova vyhladila a zatopila dvě ze čtyř řek, které prý bývaly součástí zahrady Edenu.

Není třeba to v křesťanské bibli zkoumat dále než ke Starému zákonu, abychom narazili na četné zmínky, kde střet s božským znamenal bezednou hrůzu. Bůh Izraele je mstivé, hněvivé božstvo ničící celá města, posilující armády, vyžadující krvavé oběti. V západním světě byl vztah mezi lidmi a bohy problematický od samého počátku. Zejména se to týká monoteistických náboženství, jejichž božstva jsou žárlivá, hněvivá, trestající a nelítostná. Nemají žádné lidské atributy, jaké si třeba užívají bohové polyteistických náboženství, kromě těch, které vyžadují poslušnost a oběti.

Pro abrahámovské bohy představuje lidstvo patetickou směs, kterou je potřeba vyhladit. Nebo jinak. Z pohledu vnějšího pozorovatele se zdá být tento vztah založen na jakési specifické předchozí zkušenosti jak bohů, tak i lidí. V určitém bodu došlo k porušení vzájemné důvěry, zradě či jakémusi druhu odloučení mezi oběma typy existence. Genesis jej popisuje jako důsledek neuposlechnutí přikázání Božího nejíst ovoce ze stromu poznání v zahradě edenské.

Zatímco většinou se to chápe jako metafora, je důležité si uvědomit, že tento příběh popisuje akt vůle ze strany lidských bytostí, který zapříčinil roztržku ve vztahu Boha a lidstva. Naznačuje se tím, že byla doba, in illo tempore , [11] kdy lidské bytosti žily v blaženém stavu, bezstarostně, bezpracně, a rovněž nebylo smrti.

Zdá se to být samozřejmostí ve většině světových náboženství, která téměř jednohlasně charakterizují naši současnou existenci v tomto světě jako výsledek odpadnutí od milosti Boží, jako degeneraci životních podmínek lidstva.

Jak je potom zvláštní, když nám věda vypráví o tom, že lidské bytosti jsou výsledkem evoluce , nikoliv devoluce. Zdá se, že došlo k odloučení mezi naší fyzickou přirozeností — již v tomto případě představuje genetický kód — a naším vědomím. Vědomí chce být nesmrtelné, žít provždy, udržet si svoji individuální identitu daleko do budoucnosti, mnohem déle, než je náš současný životní běh. Odtud příběhy o odchodu po smrti do nebe, o individuálním hříchu a jeho potrestání, o soudném dni a o vystoupení z hrobů a životě, coby jednotlivců, s Bohem.

Geny chtějí přežití individua po jistou ohraničenou dobu, aby se mohlo rozmnožit a postarat se o nové potomstvo, a pak je sprovozeno ze světa. Vědomí chce přežití — tak dlouho, jak je to možné, dokonce i po smrti — něčeho nehmatatelného a těžko definovatelného: naší identity.

Existuje nějaká střední cesta? Prožitek blízké smrti je možná záchytným bodem. Všichni jste slyšeli příběhy těch, kteří zemřeli na operačním stole a pak po pár minutách znovu ožili. Slyšeli jste líčení oněch přeživších, kteří se ocitli v tunelu, a o světle na konci tohoto tunelu; jak viděli své milované, a o pocitu úžasného klidu.

Někdy se tito přeživší vracejí s pocitem, že smrti není třeba se bát a nejde o konec vědomí, ale o něco krásného, a dokonce i žádoucího. Moderní medicína to vysvětluje předběžně, neexistuje žádný nezvratný důkaz jako přirozenou reakci chemického mechanismu těla, náhlý příval endorfinů určených k tomu, aby se usnadnil příchod smrti tím, že bude vypadat hřejivě a útulně. Problém tohoto vysvětlení spočívá v tom, že neexistuje žádný zřejmý evoluční důvod pro takový mechanismus. Jak se tělo stará o to, jak se chová vědomí nebo co zakouší ve chvíli smrti?

Geny říkají toto: tělo už není více třeba, jeho práce skončila. Jaký důvod by mělo učinit zážitek smrti příjemnější? Samozřejmě z pohledu genů samotných tu není žádný. Nicméně smrt je samozřejmě jen koncem prvního dějství v dramatu, v němž hlavní postavou není genetický kód nebo dokonce hmota, jak ji chápeme dnes, nýbrž vědomí.

Konec konců, individuální nesmrtelnost nenabízí genům žádný užitek, ve skutečnosti to může být na újmu přežití celého druhu, neboť vzkvétající nesmrtelná populace by zkonzumovala všechny přírodní zdroje na úkor bezprostředně následujících mladších generací a naprostý zánik druhu jakožto celku.

Proto může mít tento příjemný prožitek blízké smrti Near-Death Experience , NDE přece jen evoluční význam: vraťte se a řekněte ostatním, že smrt není konec, že je sladká, a že se opět setkáte se svými milovanými atd.

V osmdesátých letech dvacátého století byla provedena řada studií, v nichž byl prožitek blízké smrti NDE porovnáván se zážitky UFO. Je překvapivé, že bylo objeveno mnoho podobností v tom, jak lidé s oběma druhy zkušeností vnímali život, smrt, paranormální jevy atd. Co ale možná není dostatečně známo, je skutečnost, že slavný badatel na poli UFO Jacques Vallée byl sám jedním z prvních členů programu Stanfordského výzkumného institutu SRI studujícího dálkové nazírání [13] remote viewing , RV , na němž spolupracoval po boku Ingo Swanna s Halem Puthoffem a Russellem Targem.

K programu se připojil ještě předtím, než se o něj začala zajímat americká armáda a celý projekt byl klasifikován jako tajný, a od té chvíle už se na něm Vallée přímo nepodílel. Co to udělá v budoucnosti s vašim autem,je jim absolutně jedno.

Každý ať se rozhodne,dle svého uvážení,ale já mám svoji káru rád. Mě teda vyhovuje. Ale,léta jsem jezdil s benzínem. A žádné sračky jsem do mých BMW teda nedával.

Naopak,snažil jsem se vždy jezdit k čerpac. Já jsem toho názoru že do benzínovýho auta patří benzín a do naftovýho nafta!!

Plyn patří do sporáku a ten B85 je dobrej tak na mytí nářadí!! Je tam 85 procent lihu a zbytek naturalu!! Řidič: Já musim Jezdim na ethanol a když tomu nešlapu, tak to žere Divisek-vsak to tam nalej a uvidis zda se meni neco nebo ne. Ja to lil jen do Jeepa,do bavora bych to nedal asi. V orlove na jednicce ten ethanol uz maj davno,mas to kousek myslim tak to otestuj. Ja tankuju v Pl,benzin na Orlen,jejich nejlepsi pumpy myslim,co koupily nedavno Benzinu,za 30kc litr.

Takze me setreni se ubira timto smerem. Přestavba na vicebodový vstřik stojí okolo 12 tis na V6 jelikož studuji chemii tak vím že ethanol je výbušnější než beňo jstli se nepletu a ma to i vyší výkon ale co jsem četl na jiných forech tak to tam lijou jen tak ale je ktomu mít pulzní svíčky a propustnější vzduchový filtr.

Někteří píšou že mají nižší spotřebu a někteří že přešli z5 k benzínu protože to mělo takovou spotřebu že byl pro ně výhodnější benzín. Zkoušel to někdo? Lil jsem to na zkousku do sveho Jeepa. Je to V8,4,8 objem. Spotreba stoupla o 3 lity asi,z 15 na Navic start za chladneho pocasi nebyl na prvni protoceny klikou,jak jsem zvyklej. Vykon mi pripada uplne stejny,nic navic. Daval jsem pomer jedna ku trem,tj10l benzinu,30l e Uz to tam neleju,pripada mi to o nicem.

Jezdim tankovat do Pl,mam to kousek,cena pod 30kc,kvalita dobra. Zdravín všechny členy a příznivce naší značky. Chci Vás seznámit s mojí zkušeností s ekologickým palivem - etanolem, které jsem natankoval ze zvědavosti do svého vozu. Nejem že auto nejelo, přestože na stojenu viselo ujištění, že palivo má víve než oktanů, ale překvapení se dostavilo cca po měsíci v podobě zadírajícího se palivového čerpadla.

Prosím si pre nefajčiacich! Nech sa páči sem! Sadnem si pri obloku. Rád pozerám von na krajinu. Tu je mesto a predmestie, tu dedina, tu ide hradská pozdĺž našej trati. V diaľke vidíme hory. To azda ešte nie sú Tatry? Nie to sú Fatry a Veterné Hole. Idete k rodine? Áno, mám v Brezne strýka a tetu. Stará mama tam tiež pred tým bývala, ale už zomrela. Toto je pekná dedina, pozrite! Má pekný kostol s vežou a nad ňou na vrchu zámok, čo aj už len v srúcaninách.

Keď budú mať v Brezne pohľadnice s touto dedinou, tož si ich kúpim. Vďaka Bohu sme už tu! Tu sú ulice mesta a tu námestie. Na námestí je mestský dom. Ľudia vravia, že sú tam aj akési sbierky starožitností. Môžeme ich prezrieť? Pravda že! A po obede nech sa vám páči prísť k nám na olevrant. Máme peknú veľkú záhradu pri dome. Ďakujem, len mi už nestačí čas, aby som sa dlhšie zabavil. Musím sa ponáhľať ďalej. Veľmi ma tešilo, že som mal šťastie s vami sa oboznámiť. Veľmi sa mi tu páčilo.

V hostínci. Jiné výrazy. A ačkoli hoc, hoci — advokát pravotár — angrešt egreš, — ano hej — arch hárok — ať něch. B barva farba — bavlna pamok — bezpochyby akiste — borůvka čučoriedka — bota čižma, boty topánky — bouda šátor — boule bula — brambor gruľa, krumpľa, zemiak — broskev breskyňa — brouk chrobák — brusle korčule, krapľe — brzy skoro — březen marec — býk bujak — byť i choc. D dělati robiť — děti deti — díky vďaka — díra, skulina, škára — dluh dlžoba — dobytek statok — dokud dokiaľ — doptati se dopýtať sa — dosud dosiaľ — doufati úfať — dovnitř dnu — drn pažiť — drůbež hyd, hydina — dříve skôr — dudy gajdy — dýmka fajka, pipka — džbán, krčah.

H hadr handra — hejno krdeľ — hltati glgať — hmyz hmyz — hned priam — hněvati se srdiť sa — hoch šarvanec — holiti holiť — holka devečka — horký horúci — hořký horký — hon poľovačka — hospodář gazda — hřeb ík klinec — huba gamba — hubený chudý — hůl palica. J jahoda smokvica — jako by sťa by — jehla ihla — jísti jesť — jeti ísť — jezero jazero, pleso — jídelna jedáleň — jindy inokedy — jitrnice jaternica — jitro jutro.

K kafr káfor — kalhoty nohavice, spodky — kamna pec, piecka — kapesník ručník — kapsa kešeň, kešeňa — karafiát klinec — kartáč kefa — kasa pokladna — kasna skříň — kavárna kaviarňa — kdyby keby — když keď — klíč kľúč — kluzký šmyklavý — knoflík gomba — kočár koč — kočí kočiš — kolébka kolíska — kořalka pálenka — krám sklep — kudy kade — kytka voňačka — kytička 2 — 3 kvítka pero, pierce. L led ľad — les hora — lež lož — líbati bozkať — líbiti se páčiť sa — liják lej — listonoš poštár — lokomotiva rušeň — loni lani — lžíce lyžica.

N nádobí riad — náhle odrazu — nevěsta mladucha — niť cverna — nudle rezance, halušky — nyní teraz. O obleva odmäk — oheň vatra — okno oblok — okurka ugorka — omastek masť — osel somár — ostrov sihoť. P pecen peceň — pepř pepor — perník medovník — plat pláca — počítati rátať — pokoj izba — pokud pokym, pokiaľ — pomoc, rata — poslední pokonný, ostatný — posvačiti poolovrantovať — potok riava, jarok — povidla lekvár — pozdě neskoro — prkno doska — prositi pýtať — prospěch osoh — předsíň pitvor — průvodce sprievodca — půjčiti požičať.

R račte nech sa páči! S sedmikráska iskerka, chudobka — sekera balta — silnice hradská — sklep pivnica — skřivánek škovránok — skutečně ozaj — slepice kura — slyšeti čuť — snad azda, vari — snídaně raňajky — snídati raňajkovať — stín tieň — stížnost ponos — stráň gruň — strava chova — střevíc črievic — sukně sukňa — svačina olovrant — svíčka sviečka — sýr oštiepok, bryndza.

T tabák dohán — talíř tanier — třešně čerešeň — tunel jask — tužka ceruza. V velmi veľa - vepř brav — vepřové bračovina — vesnice dedina. Z zácpa zapchanie — zapomenouti zabudnúť — zásoba hotovizeň — zavazadlo batožina — zbytek zvyšok — zboží tovar — zedník murár — zelí kapusta — zimnice zimomriavky — zmije vretenica — zmrzlina sladoľad — zpráva chýr — zvěřina divina.

Řeky tekou tu vesměs na západ a jih do Dunaje. Nová ústava československá zavedla v našem státě zřízení župní. Na Slovensku jest osm žup: v Bratislavě, Nitře, v Turč.

Martině povážská , v Báňské Bystrici, v Lipt. Mikuláši, v Košicích, Prešově a Užhorodě Karp. Obyvatelstva má podle sčítání v srpnu r. Z toho je Slováků 1, Nejméně je Slováků v Komárně a Ostřihomě. Niederla jmenujeme však pouze větší místa, aby si je laskavý čtenář na každé podrobnější mapě Uher vyhledati mohl jde takto:. Tu vchází do stolice spišské, obchází kolem Koterbachů německý ostrov gelnický, vchází do stolice abaujské, jde přes Čaňu, jižně Košic a přes Trebišov v Zemplíně spěje k Pavlovcům a k Užhorodu.

Od Užhorodu Slováci sousedí na východ s karpatskými Rusy. Hranice jde na sever přes město Sninu v Zemplíně, potom na západ k Hanušovcím v Šariši. Z Hanušovců jde hranice podél řeky Toplé přes Kurimu ke Zborovu nedaleko hranic haličských. Na Slovensku je 70 měst a velkých obcí s více než obyvateli. Z těch jest 50 slovenských, 15 maďarských a 5 německých.

Trnava , Sv. Jur, Modra, Pezinek, Sered a Malacky v bratislavské stolici;. Baňská Bystrica , Zvolen, Brezno a Detva ve zvolenské stolici;.

Bohumín jest důležitý uzel železniční, neboť tudy vede hlavní trať z Vídně do Krakova, odtud odbočuje na sever hlavní trať do Vratislavě, na jih hlavní trať do Košic na Slovensku. Z Bohumína jedeme k jihovýchodu. Kraj, kterým projíždíme, tvoří přechodní pásmo mezi řečí českou a polskou.

Jednou z prvních stanic jest. Za nedlouho v pravo uvidíme město. Má Četné komíny a haldy jalového kamení projevují nám, že jsme v oblasti uhelných dolů. Také jest v Karvíně zámek hraběte Larische, pivovar a krásný, nový kostel gotický. U nádraží hotel Centralbahnhof má 35 pokojů v ceně 6 — 16 K.

Z nádraží v Těšíně jdeme nejprve v levo podél železniční trati a pak v pravo předměstími Saskou Kempou, Brandýsem a Kamencem a po mostě přes řeku Olšu přijdeme k býv. Za ním v parku na návrší vypíná se vysoká, okrouhlá věž, zbylá ze starého hradu Piastovců ze Nedaleko odtud pěkný rozhled na nová předměstí těšínská jesuitský kostel gotický. Od býv. V pravo zabočíme do malé uličky, ve které jest t. Zde sešli se dle pověsti tři bratři Bolko, Leszko a Cieszko r.

Vrátíme se zpět a jdeme pak kolem farního chrámu Panny Marie na náměstí. Z náměstí půjdeme prostřední ulicí nahoru k evangelickému chrámu z r. Na hřbitově u něho jest pomník a hrob Michala Mil. Hodže, ev. Mikuláši, který byl vůdcem Slováků r. Nedaleko náměstí jest chrám sv. Trojice a u něho hřbitov, na němž staré náhrobky ze Těšín má německé a polské gymnasium, německou reálku a německý učitelský ústav.

Na evang. Odtud jest možno vystoupiti za 3 hodiny jz. Ještě půl hodiny dále podél červených značek vystoupíme na vrchol Jaworowy m. Odtud vede odbočka dráhy dlouhá 58 km do Žiwce v Haliči. Zajímavá cesta pro pěší turisty vede z Moravy do Čace a odporučujeme ji zejména těm, kteří s návštěvou Slovenska spojí krásný výlet na Radhošť a sestoupí s něho do Frenštátu. Poblíž nádraží jsou vodoléčebné lázně českého lékaře dra. Maye , Skalka nazvané, před několika roky vzniklé. Potom jsme šli na Prostřední Čeladnou.

Na konci Čeladné jsou arcibiskupské hutě. Je tu narovnáno mnoho dříví a několik milířův. Jsme to na samém úpatí Smrku a Kněhyně , při bystřině Čeladence. Hladká silnice vede nás mezi tyto dvě hory. Jsme v samých lesích, ponejvíce smrkových a jedlových, jejichž tmavá zeleň promísena je tu a tam světlou zelení bukův a habrů. Bystřina teče proti nám, čistá, pěnivá, se skály na skálu padající. Jak se to dýchá. Jak se to kráčí!

Lesy a pořád lesy! Konečně je před námi veliká louka, známá na Valašsku Lhotská louká. A za loukou zase les. Poslední osadou v nejvýchodnejší Moravě jest Bílá, rozházené to chalupy v lesnaté kotlině. Je tu škola i kostelíček, obojí ze dřeva.

Kráčíme ještě přes hodinu, stále krásnými lesy, na Baraní, poslední samotu již blízko hranic. Vedle silnice stojí zděná myslivna a dřevěný hostinec. Cesta až sem trvá 6 hodin. Zde nocujeme nocleh levný. Odtud na hranice již není daleko. Na samých hranicích je od r. K východu leží před námi domovina dráteníků, ten chudobný kraj horský, kterýž do celého světa děti své za chlebem vyhání. Na straně moravské byla tabulka s nápisem českým a německým, na straně slovenské slovenský; Uhorská krajina.

Stolica Trenčín. Okres Csácza. Od hranic jde se až do Čace s kopce. Silnice, špatná dost, jde údolím, chaloupky bez komínů a s malými okenečky jsou rozházeny daleko od sebe, tu je kus lesa, tu loučka, tak že jdeš touto dědinou čtyři hodiny. Turzovka se jmenuje.

Má obyvatel čistě slovenských. Potraviny je nutno vzíti s sebou. Z Čace spěchá náš vlak dále k jihu údolím říčky Kysúce, kolem okresního městečka Nového Města kysúckého s obyvateli. Doporučuje se Hotel Riesz, který má 16 pokojů od 5 — 10 K. Omnibus hotelový na nádraží. Mimo to na náměstí jest dobrý hotel Folkmannův s restaurací. Výhodné spojení železniční Povážím nahoru k Popradu a dolů k Trenčínu, Trnavě a Bratislavě jest velmi příznivo rozkvětu města, ve kterém vzmáhá se průmysl textilní a celulosový.

Náměstí jest starobylé, domy opatřeny jsou podsíněmi a nad ně vypínají se dva kostely: sv. Jakuba a sv. Pavla se dvěma věžemi. Kostely ty bývaly dříve evangelické. Bylať Žilina v V Žilině jest slovenská reálka. Zajímavé jsou zdejší trhy, při nichž prodavači zpěvem své zboží nabízejí. V Žilině působí slovenský peněžní ústav: Žilinská pomocnica od r. Zde také působil lidumilný lékař dr. Jeho místo zaujal potom český lékař, dříve v Čaci usedlý, dr. Ivan Hálek, syn českého básníka Vítězslava Hálka, také již odešlý.

Nedaleko Žiliny, severně 1 km po mostě přes Váh, vzdálena jest osada Budatín. Z nejstarší části zámku, okrouhlé věže, otvírá se pěkný pohled na dolinu kysúckou, povážskou a rajeckou. Vstup jest volný, ale schody nejsou dosti bezpečné. Na otevřené chodbě od věže ke vratům viděti lze výklenek se znakem bývalých majetníků Budatína Suněkovců, potomků českých rytířů za dob husitských sem přišlých rytíř na koni a 4 hvězdy.

V tomto výklenku dal v Ten v noci vyvedl milenku z vězení, byl však dohoněn pánem hradu vršateckého Jakušičem, kterému Kašpar dceru svou byl slíbil. Jakušič Forgáče zabil a Kateřina byla pak ke sňatku s ním donucena. Prvá dne Slovenští dobrovolníci přišli od Těšína přes Čacu pod vedením starého Hurbana a Čechů Bloudka, Zacha a Janečka spolu s rakouským vojskem vedeným od plukovníka Frischeisena.

Mostu přes Váh se však nezmocnili, poněvadž Maďaři ho chránili palbou z děl. Slováci ustoupili proto za Čacu a teprve když došla posila s generálem Götzem, udeřili znovu na Maďary dne 2.

Opanovali pak dne Martin, v únoru Lipt. Mikuláš, Levoču, Prešov a Košice. Z Budatína jest 10 minut po lávkách přes Kysúcu do Chumce, dědiny zachovalého rázu hornotrenčanského, odkud lze vystoupiti za tři čtvrti hodiny na hřeben vrchu Dubně, s kterého jest pěkný a daleký rozhled. Ze Žiliny vede odbočka dráhy jižně do malebného údolí rajeckého. Nedaleko na vrchu jsou rozsáhlé zříceniny hradu lietavského, který býval z největších v Uhrách. Po něm vládla zde rodina Thurzovcův, o níž více uslyšíme u zámku oravského.

Na úpatí zřícenin jest dvorec, v němž lze dostati venkovské občerstvení. Na výšině pod hradem jest gotický kostelík, ve kterém jest t. Při další jízdě vidíme v pravo dolomitové skály podivných tvarů. Jsou tu slané prameny, teplé až 35 stupňů Celsia.

Lázně chráněny jsou od severních větrů a země jest od vřídel teplá, takže jest tu zima velice mírná. Léčí se tu nemoci ženské, kožní, chudokrevnost a rheumatismus.

Za 3 hodiny odtud přes vesnici Zbyňov a Hradnou dojíti možno do Súlova a k proslulým skalám súlovským. Ze Žiliny jedeme dále drahou košickou na východ, proti proudům řeky Váhu. Po mostě přejedeme na levý břeh. Z vlaku v levo vidíme obec Tepličku s dvojvěžatým zámkem. V kapli sv. Kříže přisahali si tu věrnost roku spiklenci proti rodu habsburskému: Nádašdy, Zrinský a Frankopán. V kostelíku tepličském uložena jest starožitná rakev se zachovalou mrtvolou paní Žofie Bosňákové, manželky Fraňa Vesselényiho, palatina uherského a pána nedalekého hradu Strečna.

Paní ta byla pro svou dobročinnost u lidu velmi oblíbena. Zemřela roku na hradě Strečně, kdež byla také pochována. Když pak na rozkaz císaře Leopolda roku bylo Strečno zbořeno, vyhledali okolní sedláci mrtvolu své dobroditelky dosud neporušenou a odnesli ji do Tepličky.

Těrchová jest rodiště Jánošíkovo. Jánošík byl slovenský národní hrdina. Tváře lidu a kroje žen připomínají již Oravu, která není daleko — do Zázrivé jest po hradské silnici 10 km. U Těrchové počíná se krásná soutěska skalní: dolina Vrátná. Sevřena jest vrchy Boboty a Sokolie. Krásný jest odtud pohled na jih, na Turec, kol dokola otočený věncem hor. Klíče chaty k přenocováni na Kriváni má těrchovský nadlesní.

Sestup je nejvhodnější do Královan. Neméně krásy však zahlédne ten, kdo z Varína jede dále drahou, která vjíždí tu na rozhraní stolice trenčanské a turčanské do průsmyku strečňanského. Tu vystoupíme a dáme se převézti na levý břeh Váhu. Na srázné skále, zvané Bieda, vypínají se malebné zříceniny hradu Strečna.

Na začátku cesty uvidíme maličké domky cikánů. Hrad Strečno vystavěl prý Matouš Čák Trenčanský. Roku zaujal jej Pankrác, majetník protějšího Starého hradu na pravém břehu Váhu. Pověst o tom vypravuje takto: Pankrácův syn Milko byl přívržencem krále Matyáše, kdežto jeho otec byl jeho odpůrcem. Přítelem Milkovým byl Vladimír ze Strečna. Ten zamiloval si Milkovu snoubenku Marienku, dceru rychtářovu ze Žiliny.

Milko, chtěje si udržeti přátelství Vladimírovo, odřekl se, ovšem s těžkým srdcem, své Marienky, která se pak stala ženou Vladimírovou. Ale Marienka na Milkovu lásku nedovedla zapomenouti. Stále po něm toužila, takže konečně Vladimír, puzen jsa žárlivostí, dal jej zavražditi.

Ale Marienky si tím nenaklonil. Pořád oplakávala svého milence a chodila k jeho hrobu na protějším břehu Váhu. Vladimír ji jednou stopoval a tu spatřil na břehu Váhu neznámého rytíře na koni. Maje zlé svědomí pro vraždu Milkovu, myslil, že je to rytíř, vyslaný králem, který ho má zajmouti, rozťal neznámému rytíři hlavu.

Teprve potom poznal, že to byla převlečená Marienka a že ji vlastní rukou zahubil. Byl pak bleskem na místě zabit. Ze Strečna je překrásná cesta strečňanským průsmykem. Až do Vrútek jest 3 hodiny pěší cesty. Kdo jede vlakem, zahlédne s mostu na Váhu v levo zříceniny Starého hradu na vrchu. Vlak vjíždí ihned za mostem do tunelu, který proráží vrch Banisko. V samotném závěru knihu doplňují krátké osobní vzpomínky herce Tomáše Töpfera, režiséra Karla Weinlicha, redaktorky Heleny Dubničové a autorky ilustrací.

Takový sníh už nepadá je čtvrtým beletristickým počinem Ilji Kučery ml. Po novele Když už jsem se narodil , povídkové knížce Die Puppenklinik a románu Pravděpodobně láska Vedle nich je autorem pěti monografií z oblasti rockové hudby a hudebního divadla ty ve spolupráci s J. V říjnu vydal Tebenas výběr z této povídkové knihy jako audioknihu , kterou načetl herec Roman Štolpa. Hudba: Raven motivy z CD Košile. Obsah: 1. Úvod — 2. Pod palbou kaťuší — 3. A já ti říkám, že hoří! Ten náš pitomec, to je ale blbec — 5.

Tenkrát v době senoseče — 6. Rada Vacátko by se divil — 7. Pán přijel údolím Slivenu — 8. Takový sníh už nepadá. Daniel Razím Nejmodernější retro 1. První sbírka básní Daniela Razíma ilustrovaná fotokolážemi vyšla v autorově vlastní typografické úpravě. Směsice lyrických i epických veršů je inspirovaná mnoha tématy, stavy ducha a prostředími.

V poetickém vypodobnění genia loci nejrůznějších míst v Praze, v Krkonoších, na Mostecku, v Paříži nebo tureckém Istanbulu se pokouší zachytit propojení současna s minulostí. Svou nekonvenční typografií, která si výtvarně pohrává s písmem i s obsahem textů, se Nejmodernější retro hlásí k dávným kaligramům Guillauma Apollinaira a k prvorepublikovým básnickým sbírkám Jaroslava Seiferta a Vítězslava Nezvala v grafické úpravě Karla Teigeho.

Obsáhlý rozhovor s Jiřím Suchým, doplněný mnoha ukázkami jeho literárního i výtvarného díla a mnoha poprvé publikovanými fotografiemi z jeho osobního archivu a Na hrobě bubnují padající pomeranče Výběr z poezie Konstantina Biebla — jednoho z nejvýznamnějších českých básníků první poloviny Martin Gilar Nebojte se Ameriky Vyprávění nejen o záludnosti amerických záchodků, nábozenství, historii a životě indiánů [2.

Lákalo by vás vydělávat si na živobytí v jiné měně než v korunách? Chtěli byste bydlet pod palmami na pobřeží oceánu? Pokud máte dobrodružnou náturu, není obtížné si to vyzkoušet. Druhé a rozšířené vydání knihy Nebojte se Ameriky líčí autorovy postřehy z dlouholetého života za oceánem. Můžete v něm najít nejen tipy pro turisty, ale i porovnání kladů a záporů všedního života v USA. Dozvíte se například o tom, jak dlouho trvá, než zvládnete angličtinu, co vám bude v americké kuchyni chutnat a čemu se raději vyhnout a jak získat Zelenou kartu.

Kniha se špetkou ironie a pořádnou dávkou humoru porovnává život v Čechách a ve Spojených státech. Dozvíte se víc o Americe pohledem zevnitř, o americké národní hrdosti, výchově dětí, školství, nebezpečí termitů a proč Texasané tak milují zbraně. A také něco o záludnosti amerických záchodků, o historii, náboženství a životě amerických indiánů.

To, co se nedá vyjádřit slovy, doplňuje bohatá fotografická dokumentace. Jan Čech Nazdar orlové Další ne uvěřitelné příběhy leteckého mechanika [2. V roce vyšla kniha Droga zvaná letadla , která byla prvním knižním vydáním tzv.

Čechovin, seriálu příběhů, od roku pravidelně zveřejňovaného na serveru Planes. Knížka s názvem Nazdar orlové opět přivádí čtenáře do prostředí kolem letadel, zejména k leteckým společnostem Slovair, Československé aerolinie, British Airways a dalších, registrovaných ve Velké Británii, u kterých Jan Čech řadu let pracoval jako letecký mechanik. Právě odtud dobře zná zázemí leteckých hangárů, dílen i letištní plochy, kde se připravují letadla na start. Je vnímavým pozorovatelem tohoto prostředí i lidí, kteří se zde pohybují.

Příběhy, které psal sám život, jsou v jeho vyprávění poutavé, humorné i směšné a někdy skutečně až neuvěřitelné. U každého sloupu pilíře byly shromážděny základní uměleckohistorické a historické údaje, archivní prameny, literatura a byla provedena fotodokumentace.

Rovněž byla ve vztahu k charakteru degradace památky analyzována i materiální složka sochařských děl. Vaše vysvědčení bylo horší než to synovo, dcera neměla nikdy dvojku z chování jako vy a vaši rodiče netolerovali vaše cigarety, zatímco vám tráva už vlastně ani nevadí? Nepodléhejte panice, nejste v tom sami, škola byla, je a bude, stejně tak nekonečný proud historek, který s ní souvisí.

S Třídní knížkou do tramvaje se podíváte do školního zákulisí Obrazová publikace o letadlech a lidech kolem nich. Zahrnuje období od zahájení provozu na letišti Praha-Ruzyně v roce dnes staré letiště až do doby nedávno minulé.

Navštívíte toto letiště s leteckým mechanikem, který zde celý život pracoval, a kromě toho, že měl letadla rád, je se stejným zanícením i fotografoval. Vyprávění, které fotografie doprovází, přináší jak technické zajímavosti o letadlech, tak i osobní vzpomínky autora. Kniha nechce být naučnou publikací ani encyklopedií, ale zábavným vzpomínáním na dobu nedávno minulou.

Nejnovější kniha o Jiřím Suchém jednom z nejvýznamnějších českých divadelních a literárních autorů , vyšla na podzim roku u příležitosti jeho osmdesátých narozenin. Autor Daniel Razím se také snažil zachytit, v čem se tvorba a soukromí J. Kniha se dopodrobna věnuje mnoha nezodpovězeným otázkám , které se týkají repertoáru a provozu divadla Semafor, literárního autorství a veškeré další tvůrčí činnosti J.

Bohatá fotografická příloha obsahuje řadu archivních, většinou dosud nezveřejněných divadelních i rodinných snímků.

Rozhovor doplňují také ukázky z literárního i výtvarného díla J. Nesmrtelný Máchův MÁJ tentokrát španělsky. Překlad hispanisty Miloslava Uličného, poprvé s pevným metrem a s rýmy, doprovází v tomto vydání původní text.

Překlad byl konzultován mj. Vychází při příležitosti významného výročí — dvou set let od narození Karla Hynka Máchy Toto vydání Máje by mělo oslovit studenty španělštiny a vaše přátele nejen ve Španělsku, ale i v Mexiku, Argentině, Kubě, Chile, Ekvádor, Peru, Portoriku a mnoha dalších. Vodnická pohádka a Indiánská pohádka pro nejmenší z repertoáru cestovně-pružinového Divadélka Romaneto.

Divadélko Romaneto! Zpívá, hraje, směje se, pohádku vám děti přinese! Po devítiletém působení na dětské scéně má dnes již téměř vždy vyprodáno, má svůj fanklub, hymnu, videoklipy i vydaná úspěšná CD, doprovázená původními ilustracemi Ondřeje Tůmy. V repertoáru Divadélka Romaneto je do současné doby již dvanáct divadelních představení pro děti. Na přání diváků nyní přicházejí v knižní podobě dvě nejúspěšnější pohádky — Vodnická a Indiánská.

Bohatě ilustrovaná knížka je věnována nejen dětskému čtenáři, ale všem lidem s dětskou duší, kteří si rádi hrají na indiány a pravé české vodníky, a přináší tak možnost mít své oblíbené příběhy po ruce doma i na cestách.

Jan Vošalík Přehled motocyklů Jawa Sériové cestovní motocykly. Publikace popisuje modelů sériové výroby motocyklů Jawa od roku do současnosti. Motocyky jsou vyobrazeny na fotografii a popsány základními technickými údaji též v němčině a angličtině.

Jan Čech Droga zvaná letadla Ne skutečné příběhy leteckého mechanika [2. Po vystudování Střední průmyslové školy v Praze se zaměřením na stavbu a konstrukci letadel nastoupil v roce k Československým aeroliniím, kde se ještě vyučil v oboru letecký mechanik.

V současné době je opět u ČSA. Počátkem osmdesátých let začal publikovat v časopisech ABC, Věda a technika mládeži a Letectví a kosmonautika články spíše technického a faktografického charakteru. V roce byl vybídnut správcem serveru Planes.

Tak se zrodil pravidelný seriál uveřejňovaný na tomto serveru pod jménem Čechoviny a později přejímaný též internetovým deníkem Neviditelný pes. Odtud byl už jen malý krůček ke knižnímu vydání těchto tzv.

Podtitul knihy Ne skutečné příběhy leteckého mechanika přesně vystihuje její obsah. Jsou to poutavá vyprávění z leteckého prostředí, v nichž Jan Čech, jako skvělý pozorovatel, umí dané situace nejen pojmenovat, ale i s humornou nadsázkou trefně vylíčit. Letecký žargon, který ve své knize využívá, mu pomáhá vykreslit jak charaktery jednotlivých lidí, tak i zobrazit atmosféru tohoto lákavého prostředí. Knížka volnou formou popisuje události a atmosféru doby nedlouho před a po Listopadu Autor vychází z vlastních zkušeností a zážitků, povídání je velmi osobní, i když podstatné momenty prožil obdobně každý, kdo konec Spolu s tím pochopitelně přináší tato útlá knížka nenásilnou formou i řadu námětů k zamyšlení pro ty, kteří tehdejší dobu nezažili.

Po prvotině Povídky přirozené i nadpřirozené a další, velmi úspěšné knize Reklama — Triky, které vás dostanou , půjde zajisté opět o zajímavé čtení s autobiografickými prvky a osobitým stylem. Předlistopadová jablka pozvolna zrají. Jakoby nastal čas dozrávání a sklizně. Nebo alespoň bilancování a hledání odpovědí, k čemuž komparativní jablka vybízejí. Stejně jako ponoukají k fiktivnímu výletu do minulosti.

Jako by dávala naší zapomínající paměti pokyn, aby odhalila chvilky komunistického temna, které zmizely pod nánosem křiklavě barevných zážitků z tržní ekonomiky.

Podobných opusů je v současnosti pomálu, i když se dá v souvislosti s kulatým výročím nějaká srovnávací sonda očekávat. Mě jako první vytanula na mysli svoboda slova, kterou jsem v dětství nezažila. Už nevím, jak moc mě to trápilo, ale pamatuji si, že diametrální rozdíl mezi interpretací domácí a školní vedl k určité schizofrenii.

Trochu se obávám, že naše generace s tímto hluboce zakořeněným návykem malinko bojuje dodnes. Další myšlenkový exkurz do téměř panické hrůzy se mi v paměti vynořuje v souvislosti s StB.

Ne, že by mě tehdy pronásledovala, ale proto, že následky jejího působení jsou v lidech dodnes. Jako nějaké dědictví režimu. Zděděný majetek ale můžete odmítnout, způsoby uvažování už se zavrhují podstatně hůře. Třetí vzpomínkový veletoč se mi pojí s převlékáním kabátů. Tolik bývalých soudruhů dnes obléká oranžovou, modrou či zelenou uniformu, že mi nad tím dvacet let po Listopadu zůstává rozum stát.

Že by ta jablka nepadala daleko od stromu? Při čtení Předlistopadových jablek mi došlo, jaké zvláštní detaily si člověk pamatuje. Zkusila jsem si vybavit vlastní jablka a vyšla mi z toho podobná úroda jako Ondřejovi. Že by generační zkušenost? I když s vrstevníky komunistického ražení bych sklízet jablka nechtěla. Moje letitá paměť ale kupodivu nevypouštěla jen negativní vzpomínky alias jablka nahnilá.